Osobnosti singltreku

Tomáš Kvasnička

Tomáš Kvasnička získal zkušenosti ve strategickém plánování stezek při své spolupráci s organizací IMBA a Dafyddem Davisem. Singltrek pod Smrkem je jeho první příležitostí uplatnit je v českém kontextu. Spolupodílel se na navrhování sítě, vypracování projektové dokumentace, vyřizování povolení a stavebním dozoru. Nyní koordinuje přípravy dalších etap projektu.

Bylo odvážné přijít s konceptem singltrekových stezek do země, kde volný pohyb krajinou není tak přísně omezován a kde jsou i názory, že nové stezky nejsou potřeba?
Mnoho lidí se domnívá, že právo na volný pohyb krajinou je v Česku neodcizitelnou výsadou veřejnosti. Ve skutečnosti je však spíše důsledkem historické souhry náhod. Takové nezamýšlené a neplánované podmínky je velmi těžké hájit. Je nutné nalézt nástroje, kterými můžete pro obhajobu pohybu v přírodě získat zúčastněné strany, zejména lesníky, ochranu přírody a samosprávu. Singltrek tohle všechno umí. Ukazuje, že z našeho práva na pobyt v přírodě nemusíme jen ukusovat, ale že ho můžeme i rozvíjet.

Proč myslíte, že projekt singltreku se podařil prosadit právě ve frýdlantském výběžku?
Na Frýdlantsku měli odvahu hledat nová řešení, jak cestovním ruchem pomoci rozvoji regionu. Obce i lesníci dokázali rozpoznat příležitost nového řešení: nabídnout zážitky terénním cyklistům, ale udělat to tak, aby přitom byla respektována krása a citlivost zdejší lesnaté krajiny.

Samotná metodika projektování singltrekových stezek není tajemstvím. Proč jste přivedl jako projektanta Dafydda Davise a neoslovil jste české projektanty cest?
Čeští projektanti nemají dostatečné zkušenosti. Jsou zvyklí projektovat asfaltové cyklostezky nebo široké lesní cesty. Nevěnují se širším souvislostem stezek jako je ekonomika správy stezek, jejich vliv na přírodu a nebo jejich vzhled. Dafydd Davis je jedním z mála odborníků, který dokáže ušít stezky lokalitě na míru tak, aby důsledně vyslyšely požadavky všech stran.

Jaké reakce okolí vás nejvíce překvapily?
Překvapilo mě, jak rychle si Singltrek pod Smrkem mezi bajkery získává oblibu. O úspěchu jsem nikdy nepochyboval, ale myslel jsem, že terénním cyklistům bude trvat déle, než se jim jeho kvality dostanou pod kůži.

Jakou změnu můžou singltrekové stezky přinést do České republiky?
Doufám, že singltrek přitáhne více lidí k bajkování. Věřím také, že pomůže změnit přístup státu a veřejné správy k rekreaci v přírodě. České lesy si podle mého názoru zaslouží stezky jako jsou ty pod Smrkem. Nyní je ale důležité, aby singltrek ekonomicky pomohl Frýdlantsku.

Dafydd Davis

Singltrek pod Smrkem projektoval Dafydd Davis. Bývalý reprezentant Walesu v horském běhu a zkušený horský vůdce se před 15 lety začal starat o síť stezek v části Národního parku Snowdonia. Díky své práci pochopil, že nejlepší zážitky uživatelům poskytují úzké, pro rekreaci navržené stezky. Během několika let vypracoval dokonalý systém jejich plánování a přípravy. Dnes je jedním ze světově nejuznávanějších odborníků v oboru. Za svou práci byl britskou královnou v roce 2004 vyznamenán.

Rozhovor s Dafyddem Davisem

Čím se vlastně liší singltreky, které jste navrhoval v Jizerských horách, od obyčejných stezek, které můžeme najít v českých lesích?

To, co singltrek odlišuje od současných lesních pěšin, je přesná a zkušenostmi ověřená metodika jeho budování, která zajišťuje jedinečné vlastnosti – je zábavný, přitom udržitelný, bezpečný a velmi šetrný k přírodě a prostředí. Stezky jsou také přístupné mnoha úrovním dovednosti, a to činí terénní cyklistiku dostupnější více lidem. Podstatou je, že singltrek je navržen a vybudován na míru pro své rekreační využívání.

V čem tedy spočívá naplánovat a navrhnout síť singltreků?

Je to velice složitý a náročný proces. Ke každé oblasti a každé stezce se musí přistupovat individuálně. Plánování a proces návrhu se dělí do tří hlavních fází. V první probíhá průzkum lokality, kdy se v oblasti posuzují klíčová kritéria jako způsob a intenzita užívání krajiny, přístupnost krajiny, schémata pohybu lidí v oblasti, charakter terénu, půdní podmínky, stávající cestní síť a související omezení. Na základě toho získáme přesnou představu o lokalitě. Následně musíme jednat se všemi zájmovými skupinami v oblasti a poté může vzniknout rámec projektu. Pak přistupujeme k druhé fázi plánování, ve které definujeme nástupní místa, koridory stezek a jejich posouzení podle přesných kritérií. Nakonec následuje třetí etapa, což je detailní návrh stezek. To znamená stanovení linií stezek v terénu a sestavení předpisů pro výstavbu.

Singltreky předchází pověst pozitivních efektů, které dokáží vytvořit. Co je největším přínosem podobných projektů?

Velkým pozitivem je rozšíření možností pro bajkování. Cyklistům singltrek dává hluboký zážitek z krajiny a jízda po něm je velmi zábavná. Nejdůležitější je však to, že singltrek je velice efektivním, atraktivním a přitom opravdu šetrným nástrojem podpory cestovního ruchu a rekreace.

Zdůrazňovanou součástí vaší práce je poznaní a respekt ke specifikům dané země, ve které pracujete. Co bylo vaším hlavním záměrem při navrhování stezek v Česku?

Klíčovým motivem při rozvoji stezek v okolí Nového Města pod Smrkem a Lázní Libverda je vytvořit vysoce kvalitní zdroj pro rozvoj cestovního ruchu, který je udržitelný a vhodný pro danou oblast v kontextu tamního využití krajiny. Tedy zdroj, který dobře zapadá do krajiny a je přístupný široké škále cyklistů a který má dostatečnou kvalitu na to, aby přilákal cyklisty ze vzdálenějších oblastí. Pro mě bylo také velice důležité zajistit to, aby nové stezky stimulovaly rozvoj terénní cyklistiky v České republice tím, že učiní autentické bajkování dostupnější více lidem.

Je projekt Singltreku pod Smrkem v něčem odlišný oproti dalším projektům, na kterých jste pracoval?

Na Singltreku pod Smrkem je neobyčejné to, že tu je příležitost vytvořit síť stezek světové úrovně. Její přístupnost může mít zásadní význam jako zdroj rekreace pro místní komunitu a pro rozvoj regionálního turismu. Přitom je tu velká podobnost s tím, co se stalo ve Walesu před deseti lety - také zde ve Frýdlantském výběžku je příležitost přinést významný pozitivní dopad do ekonomicky slabé venkovské oblasti prostřednictvím výstavby udržitelných stezek pro terénní cyklistiku.

Co singltreky změnily ve Walesu?

Bajkování ve Walesu před 10 lety bylo velmi podobné tomu, jak vypadá v České republice dnes. Jako bajker jste byl buď závodník nebo zdatný outdoorový nadšenec, který se vyzná v mapách a sám si plánuje své trasy po stávající síti cest. Poté se mi však díky singltrekům podařilo vytvořit příležitost pro zábavné, vysoce kvalitní a dostupné bajkování. To vedlo k explozi poptávky po těchto stezkách a také k obrovskému nárůstu počtu lidí, kteří začali jezdit na kole. Terénní cyklistika ve Walesu se proměnila tak, že závodníci, “core” bajkeři a skupina freeriderů a sjezdařů nyní tvoří menšinu.

Nárůst počtu přístupných stezek vedl také k masivnímu zvýšení počtu žen, které začaly bajkovat a k nárůstu prodeje celoodpružených kol. Domnívám se, že podstata spočívá v tom, že se bajkování stalo mnohem přístupnější. Zkrátka výsledkem rozvoje singltreku ve Walesu je, že na horském kole tu začalo jezdit mnohem víc lidí. Nejvýznamnější věcí však je, že rozvoj terénní cyklistiky ve Walesu měl opravdu významný ekonomický dopad. Do Walesu nyní přijíždí ročně bajkovat přibližně 600 000 návštěvníků, což znamená přínos odhadem 14 milionů liber ročně do zdejší ekonomiky. A to je pro naši malou zemi opravdu významný ekonomický impuls. Obzvláště obce blízko bajkových center zaznamenávají obrovské přínosy z růstu turismu a zvýšení zaměstnanosti, což velmi pozitivně ovlivňuje život místních lidí.