Historie bajkování po stezkách

Oficiální historie terénní (horské) cyklistiky uvádějí, že tato aktivita byla „vynalezena“ skupinou hippies v kalifornské Marin County na svazích hory Mt. Tam, propletené sítí širokých lesnických, protipožárních a těžebních cest. Protože terénní cyklisitika byla nová, poměrně dlouhou dobu nikoho nenapadlo, že by bylo možné na horském kole (nebo z dnešního pohledu lépe řečeno jeho předchůdcích) jezdit jinak. Až se skupina lidí, kteří stáli u zrodu kalifornského ježdění, přestěhovala do Crested Butte, komunity uprostřed coloradských Skalistých hor a nalezla zde téměř zapomenutou síť turistických stezek, které byly vybudovány během velké hospodářské krize z federálních podpůrných programů. Tyto stezky nebyly proti kalifornským cestám tak prudké, zato byly postaveny s mnohem větším důrazem na detail a lépe zapadaly do krajiny. Zážitky, které jízda po těchto úzkých stezkách poskytovala, navždy proměnily terénní cyklistiku. Terénní cyklisté už věděli, že chtějí tento typ stezek, ale nadlouho se spokojili s tím, že vyhledávali oblasti, kde již úzké stezky v minulosti vznikly pro jiné účely.

V 90. letech 20. století se terénní cyklistika rozšířila po celém světě včetně pralesů Britské Kolumbie. Lesní prorosty a terén je zde tak náročný, že mnoho stezek tvoří vyzvihnuté povalové chodníky. Technicky náročná jízda po úzkých lávkách se pro celou generaci stala návyková. A protože mnoho jezdců vyznávajících odvětví terénní cyklistiky zvané freeride zde začalo mířit výše, rychleji a doprovázet jízdu skoky, začali si stavět vlastní stezky (tzv. North Shore). Jak popularita terénní cyklistiky stoupala, stezek přibývalo a začali za nimi cestovat lidé z celého světa. V oblasti díky tomu začalo vzkvétat specifické odvětví cestovního ruchu. Na vrcholu popularity náročných stezek si však úřady uvědomily, že na státní půdě jsou za stav těchto stezek a provoz na nich zodpovědné a zhrozily se. Většina z nich byla vybudována bez povolení, bez projektu a bez dodržování jakékoli metodiky či standardů. Úřady musely většinu tamních stezek zavřít a technické dřevěné překážky na nich odstranit bez ohledu na ekonomické přínosy cestovního ruchu, které přinášely místním komunitám. Dnes díky standardům, plánům a strategiím vznikají v Britské Kolumbii stezky nové, které již pro zodpovědné instituce nepředstavují rizika vyplývající ze zanedbané povinnosti péče.

Po té, co terénní cyklisté v Crested Butte objevili úzké stezky, začali v USA dlouhý a náročný boj o právo je užívat s mnohem vlivnější, silnější (a konzervativnější) skupinou – pěšími turisty. Na mnoha místech se úřady přikláněly na stranu pěších a přístup pro MTB zakázaly. Tehdy někoho napadlo – nabídneme úřadům, že stezky budeme udržovat a tím si je nakloníme. Tato strategie skutečně na instituce zafungovala, v terénu však často překvapivě fungovala hůře. Ukázalo se, že mnohé starší stezky unesou intenzivní provoz jen za cenu náročných a neustálých oprav. IMBA, organizace sdružující terénní cyklisty v USA, za cenu mnoha tisíc hodin dobrovolnických brigád začala chápat, jak mají stezky vypadat, aby obstály při intenzivním rekreačním využívání. IMBA postupně došla nejdříve k poznání, že některé stezky nemá cenu udržovat a je lepší postavit nové, a potom k poznání, že oblíbeným stezkám lze dát takovou formu a tvar, aby byly pro terénní cyklisty ještě zábavnější než úzké stezky původně určené pro pěší. IMBA také zjistila, že cyklisté často nevyžadují stezky vedoucí odněkud někam. Pokud je ježdění zábava, může se odehrávat i na poměrně malém území v sítích vycházejících z jednoho místa a konfigurovaných do na sebe navazujících okruhů. S využitím svých zkušeností začala organizace prostřednictvím programu Trail Solutions nabízet úřadům, správcům území, a obcím služby v plánování a stavbě takových sítí stezek. Na mnoha místech Spojených států tak vznikly stezky, které tamní lokální úřady začaly propagovat jako produkty cestovního ruchu.

Avšak teprve ve Walesu v průkopnické práci Dafydda Davise došly zmíněné trendy – objev úzkých stezek, objev potřeby standardu pro stezky a systematické budování sítí stezek – naplnění na evropské půdě a plné integrace do produktu cestovního ruchu. Dafydd Davis dokázal adaptovat zkušenosti z amerického kontinentu na oblast s aktivním hospodářským lesnictvím a na podmínky realizace stezek v investičních projektech finacovaných z veřejných zdrojů a tedy podléhajících zákonu o veřejných zakázkách. Uvědomil si, že co Wales postrádá na atraktivitě krajiny a prostorových možností, může bajkerům kompenzovat kvalitou stezek a související infrastruktury.

Dafydd Davis začal budovat první destinaci pro terénní cyklistiku v Británii v roce 1995 v Coed-y-Brenin. Destinace se postupně rozvíjela a získávala popularitu. Do Coed-y-Brenin začali přijíždět terénní cyklisté, kteří vůbec neodpovídali mýtům, jež o nich panovaly – nejednalo se totiž o žádné adrenalinové jezdce, kteří na kole tráví většinu volného času. Většina návštěvníků si užívala přírodě blízkých stezek, ale přitom na horském kole jezdila jen několikrát měsíčně a shodně říkali: Do Coed-y-Brenin se vracíme, protože tu jsou přírodní úzké vinoucí se stezky, po kterých je zábava jezdit. Nedílnou součástí destinace se stala také infrastruktura nástupního místa – především parkoviště, občerstvení a půjčovna kol, servis, sprchy a myčky kol.

Na úspěch Coed-y-Brenin navázaly další destinace, které v Británii postupně začaly vznikat a stále vznikají. Díky nim se z bajkování z původně poměrně náročného sportu pro fyzicky zdatné lidi, převážně muže, stala velice populární aktivita přístupná takřka všem věkovým skupinám, ženám i rodinám s dětmi. Vznikla zde velmi atraktivní příležitost pro pohybové aktivity a pobyt v přírodě, o které obecně v západní společnosti zájem lidí klesá a v souvislosti s tím narůstá výskyt civilizačních chorob. Původní podmínky pro ježdění v přírodě a po lesních cestách a stezkách přitom rozvojem destinací nebyly nijak omezeny.

Tím nejlepším, co se podařilo v Británii průkopníkům a tvůrcům prvních destinací, tedy jedinečnou a inspirativní bajkerskou atmosféru a skvělými podmínky pro ježdění, je inspirován také náš projekt Singltrek pod Smrkem. Doufáme, že se nám v budoucích letech podaří vytvořit několik dalších podobných destinací.

: English, Polish