Report ze Singltrek Campu 16.-17.7.2016

1 Aug

posted by

Categories: Singltrek Blog

Comments: 0

V letošním roce jsme naplánovali u Singltrek Centra dva víkendové kempy pro bajkerky a bajkery, kteří si chtějí jízdu na lesních trailech opravdu užít. Tyhle akce děláme už nějaký pátek a vždycky, když dorazí taková skvělá parta lidí jako tentokrát, stane se pro lektora práce potěšením a radostí, o kterou se pak může dělit s účastníky.

Už při pátečním seznámení u baru v Singltrek centru se ukázalo, že všichni, co dorazili do Nového Města, milují bajkování a chtějí jezdit ještě víc a líp. Někteří z nich závodí, jiní jezdí jen tak pro  radost, ale všichni hledají nové výzvy. Vše kolem kol jsme probírali až do půlnoci. Ráno v osm ale všichni už netrpělivě postávali u Singltrek Centra před snídaní, aby pak ještě stihli předtréninkovou přípravu, make-up a vybrat ideální kombinaci oblečení, když už se bude natáčet. 🙂

Začínali jsme na hrázi koupaliště. Osobně tréninku stability přikládám čím dál větší váhu.  Nejen, že vám umožní poradit si s technickými situacemi v malé rychlosti, naučí vás ale také citlivě pracovat s vlastními svaly. Posílat drobné impulsy do velkých svalů v nohou přitom člověku obecně dělá problémy.

Úkolem lektora pro terénní cyklistiku je pak také zbavit „studenty“ pocitu, že člověk se nemůže pohybovat na kole, aniž by přitom neseděl pevně na sedle. Řada účastníků na začátku řeší technické úseky v sedle. Je potřeba jim ukázat, jak moc manévrovacího prostoru získají, když si stoupnou a sedlo používají jen ke korekci pohybů. To se ostatně vždycky skvěle ukazuje při tréninku na pumptreku.

Když jsme si prošli všemi základními cvičeními pro sobotní trénink a užili si oběd, mohli jsme vyrazit na stezky. Nejeli jsme najíždět kilometry, ale ochutnat různé  typy trailů včetně těch nejnáročnějších, černých variant, aby bylo jasné, že tu jde o míru zábavnosti a ne sklon tratě. Na několika místech jsme zastavovali a ukazovali si, jak využít dovednosti z dopoledních cvičení – pumpování, přenos těžiště, náklon kola…

Sobotní večer je tradičně věnován komentovanému promítání nasbíraných videí z tréninku. Komentáře přitom nepřicházejí jen ze strany lektora. Vždycky se najde pár záběrů, kdy se dá pobavit na účet někoho jiného 🙂

Nedělní počasí na začátku vypadalo, že nás pěkně vypeče.  Před devátou začalo pršet, tak jsme snídali trochu déle. Upravili jsme program a místo dalšího tréninku jsme vyrazili na stezky. Pořádná dávka kilometrů. Na  konci jsme jich napočítali pětatřicet, a to je na Singltreku už slušná porce. Vody bylo ale pomálu a těch pár cákanců z kaluží nikdo neřešil.  Dali jsme si samozřejmě černý trail od Hubertky. Nebyl snad nikdo, koho by nepotěšil.

Stavěli jsme třeba u „skákacího kamene“. Říkali jsme si, jak si s ním poradit. Pozorovali jsme taky, co na něm předvádí ostatní návštěvníci stezek. Někdy se člověku i u půlmetrového schodu může zastavit srdce při pohledu na některé průjezdy. My jsme se ale k Singltrek Centru vrátili téměř bez škrábnutí. Stihli jsme to naprosto přesně, dřív než zase někdo začne vylívat vodu z mraků.

Tenhle víkend byl super! Nejen pro mě. Ostatní byli také spokojení, vyřádění, poučení, někdy i trochu poškození, ale podle všeho šťastní. S tím vědomím se pak moc příjemně loučilo. Díky všem za účast, lidem na Singltrek Centru, že se o nás moc hezky postarali a Singltreku pod Smrkem, že je pro nás takovým úžasným hřištěm!

Honza Tandler, hlavní lektor