Report ze Singltrek Campu 5.-7.8.2016

10 Aug

posted by

Categories: Singltrek Blog

Comments: 0

Kempy při Singltrek Centru už děláme pátým rokem a ještě nikdy se nestalo, že bych v neděli večer neodjížděl unavený, ale s moc příjemným pocitem. Buďto stárnu, nebo se nám opravdu daří dělat tyhle akce pořád lepší a lepší, protože si z nich odvážím stále intenzivnější zážitky ze setkání s pohodovými lidmi a společného ježdění na kole s nimi. Tentokrát jsme jich měli „plný dům“ a na stupnici od jedné do deseti by dostali přinejmenším dvanáctku.

Když jsme se v pátek večer sešli v Singltrek centru, na nikom nebyla znát špatná nálada z toho, že celé dopoledne propršelo a v lese se dá asi čekat trochu vody. Všichni vypadali, že mají kolo fakt rádi a mají chuť si za jakýchkoliv podmínek zlepšit svoji techniku v terénu.

V sobotu ráno jsme začali pod stany AGang, které nás provázejí všemi kempy od úplného začátku, trochou teorie o vybavení, na čem se aktuálně v terénu jezdí. Nejde o to, představit všechny rozměry kol a počty převodů nových typů řazení. Důležité je vysvětlit, proč horské kolo vypadá, jak vypadá, k čemu se to hodí a jak by si ho člověk měl upravit, aby se dobře svezl.

Pak už jsme šli trénovat. Nebylo to poprvé, co po tréninku stability a ovládání pozice nad kolem někdo z účastníků řekl: …jsem zjistil, že vlastně na kole neumím jezdit. O to větší výzva to pak je, zkusit to trochu jinak. Pak pro mě nastala trochu hektická čtyřhodinka, kdy si účastníky přebral lektor Radek s druhým lektorem Kubou, a já vyrazil dlouholetému kamarádovi na svatbu. Když jsem se vrátil, všichni ještě kupodivu trénovali skoky na překážkách a boule na pumptreku. Dali jsme kávovou pauzu a pak už jsme vyrazili ochutnat bláto na stezkách. Byl jsem trochu zklamaný, protože na černém trailu v Polsku moc vody nebylo, takže trénink odlehčení předního kola jsme si museli nechat až na Rapický okruh. Jezdili jsme, pumpovali, skákali do kaluží, fotili. Zábava až do večera. Druhá skupinka vedená Radkem dorazila ještě o hodinu později než ta naše. Vypadali unaveně, ale šťastně.

Večer bylo potřeba vše probrat a pobavit se při videokoučingu u nasbíraných záběrů. Když se daří, tak se daří. Tu špatné zaostření, tu záběr do trávy a nakonec série záběrů s neúmyslným vynecháním toho zásadního. I tak tu ale bylo hodně co rozebrat a během dalšího dne vylepšit.

Neděle pokaždé ukazuje, že první den je poznávací a druhý den už si všichni začínají připadat, že nejen chápou, o čem je pumpování nebo přenos těžiště nad sedlem, ale umí přesvědčit vlastní tělo, udělat to správně. Při přeskoku přes kládu, seskoku z malého dropu nebo prohoupání celého pumptreku se všichni hecovali a posunuli se o pořádný kus dopředu. To se pak ukázalo i na stezkách. I přes nějaká drobná uklouznutí v zatáčkách, jeden výlet do potoka nebo epizodu, jak zabránit pádu pomocí záchranného kořene, se všichni vrátili z odpolední vyjížďky ke stanům s úsměvem. Nikomu se moc nechtělo domů. Padaly i návrhy o den si to prodloužit. Nevadilo by to a stálo by to za to. I my koučové jsme si to fakt užili.  Díky!

Honza Tandler, hlavní lektor